Thailand 2011

Jelikož v neděli odlétáme do Evropy musíme v sobotu 10.9. 2011 opustit Kanchanaburi a tak se v hostelu Sugar Cane (název: cukrová třtina) kupujeme lístek do minibusu, kterým se za 130 THB/os. dostaneme s místními do Bangkoku. Řidič je hrozný břídil, který vůbec neumí řídit… Honza si tuto jízdu vůbec neužívá. Řidič nás pobavil svým zevnějškem, protože má na tričku napsáno Česká zbrojovka  Po dvou hodinách jízdy nás vyhazuje v blízkosti ulice Khao San. Tato turistická ulice je plná obchodů a hostelů. Nejprve se stavíme ke krejčímu, kde si Honzíka naposledy přeměří a připraví mu oblek na míru na zítřejší odlet (stojí 7500 THB – 2 košile, 2 kalhoty, sako, kožený pásek a kravata. Vše z kvalitního kašmíru). Po vyzkoušení jsme se ubytovali v hostelu Happy Room, kde bylo velmi čisto, wifi a byl zde příjemný personál. Večer vyrážíme na shopping do centra a na místní Pad Thai - nudle se smaženou zeleninou a kuřetem. Koupili jsme si v lékárně léky na spaní, abychom se vyspali další den v letadle. V neděli vstáváme kolem 11 hodiny, necháváme si věci zamčené v hostelu za 15 THB/os. Mají vše pod kamerou, takže se tak moc nebojíme, že by se nám něco mohlo ztratit. Nejprve se vydáváme na shopping, což Honzík opravdu nemusí a pak nám u jedné památky strážník poradí ať nasedneme na autobus č.1 pokud tedy chceme do China Townu v Bangkoku. Utíkáme k autobusu a na poslední chvíli tam naskakujeme. Autobus je plný místních lidí a přeprava stojí pouho pouhých 6,50 THB/os. V China Townu začne trošku pršet a tak se schováváme pod střechou. Poté se vydáváme po rušných ulicích… jsou jiné než turistická Khao San. Lidé zde neprodávají zbytečné cetky, ale je zde nabídka restaurací a živých ryb a mořských plodů. Bylo hrozně smutné vidět svázané kraby, kteří mrkali očičkama a taky plavající krevety v akváriích, jejichž osud už byl předem zpečetěn. Vydali jsme se do chrámu a musea Phra Maha Mondop, Wat Traimit, který skrývá legendárního zlatého budhu dovezeného z města Sukhothay. V museu jsme viděli, jak byl budha vyroben včetně filmu o jeho převozu a samotného velikána :-) Po prohlídce jsme se vydali autobusem zpět na Khao San, vyzvedli jsme si oblek a šli jsme si dát poslední extra pálivou večeři. Na 7 hodinu jsme měli objednaný minibus, který nás zavezl až na mezinárodní letiště. Cesta trvala hodinu.. pro Honzu hodina utrpení, jelikož ho sužovali křeče břicha. Po příjezdu na letiště jsme si nakoupili parfémy a hurá do letadla Air France – 12 –ti hodinový let do Paříže. Letěli jsme 11.9. 2011 na 10 –ti leté výročí pádu WTC. Na přestup z Paříže jsme měli hodinu a pak jsme se v 9 ráno ocitli zpět na Ruzyni.

Honzik ve svem novem obleku

Socha slonu

lide v Bangkoku

jidlo z ulice - smazene ryby

lide v Bangkoku

lide v Bangkoku , tuk tuk

lide v Bangkoku

zamek

lide v Bangkoku

lide v Bangkoku

zamek

Autobus c.1, smer China Town

lide v Bangkoku , na krizovatce

jidlo v China Townu, Bangkok

Honzik v China Townu, Bangkok

lide v Bangkoku

Granatove jablko

Durian

Durian - silne pachnouci, ale sladke ovoce

lide v Bangkoku

sneci

snek na obed??

Krabi v China Townu, Bangkok

svazany krabik

krevety

fugu

Miniatura Sukhotaye

Honzik v museu

Mseum - zlaty budha

Museum

Vylevanim zlatem

Jak se tvoril Budha...vrstvy

Zvon

Zlaty budha

Zlaty budha a Honzik

Zlaty budha a Anet

Chram zlateho Budhy

Ruzne vyobrazeni budhu

Náš další den začíná už v 8 ráno, přijíždí pro nás klimatizovaný minibus a za 990 THB/os. (usmlouvali jsme slevu - 100) se vydáváme do národního parku Erewan. Ve vozu s námi cestují dva dánové a pět angličanů. Cestujeme z Kanchanaburi asi hodinku a přijíždíme do národního parku. Park je poměrně velký a je zasazen do hornaté krajiny plné cizokrajných rostlin. Dominantou parku je Sedm vodopádů, které následují za sebou.... samozřejmě jsme je museli všechny vidět, takže jsme si dali docela do těla, měli jsme totiž časové omezení 2 hodiny. Vodopády jsou povětšinou kaskádovité, kromě třetího vodopádu, u něhož voda padá volným pádem. Jakmile jsme všechny obhlídli, spěchali jsme dolů, abychom se mohli vykoupat alespoň v jednom z nich. Vybrali jsme si třetí vodopád, který nás nadchl ze všech nejvíc, lezli jsme přímo pod něj, skákali a blbli. Honzík se také dostal do malé jeskyně pod něj :-) V každém vodopádu žijí rybičky, které okusují odumřelou kůži z nohou, takže někteří turisti z toho byli dost mimo...ječeli. Po koupání jsme si dali obídek, nejlevnější thajskou klasiku Thai Pad a pak jsme jeli na projížďku na slonech. Jakmile jsme přijeli na slonní farmu všichni ožili a těšili se, že se projedou na slonech. Z dřevěné vyhlídky, která je připravena na nasednutí, jsme po dvou nasedli na slony a rozjeli se na nevelký okruh směrem k řece. Je to zajimávý zážitek, slon se pohybuje pomalou chůzí a malý, divný pán - tzv. řidič ho neustále nohama řídí a křičí něco thajsky. Slon si po cestě chce něco užít a tak sbírá trávu, osekanou kukuřici a jiné dobroty. Vůbec se mi nelíbil malý hák, kterým řidič slona bodne do kůže, když neposlouchá nebo se splaší... no jak to říct, jiný kraj jiný mrav. Koupání v řece, kdy si sloni napustlili choboty vodou a na povel šplíchali na mladé angličanky byla docela zábava. Pak jsme sesedli a za drobné jsme si koupili ošatku malých banánů, které jsme jim dávali do chobotů a oni je pak papali.. bylo to rozkošné. Později jsme nasedli na bambusový raft a jeli na projížďku po řece. Honzík se odvážně v řece vykoupal a pak jsme naskákali do autubusu a jeli k dead road. Je to trasa kolejí, na které se při její stavbě podílelo tisíce zajatců, kteří zde byli vězněni za 2. svět. války a mnoho z nich zde zemřelo. Před mostem vystavěným zajatci thajci nyní postavili tržnici, takže si zde můžete koupit různé suvenýry. Ve 4 hodiny nám jede vlak, kterým se přesouváme přes tento most až zpět do Kanchanaburi. Při cestě se za námi žene obrovský, šedý, dešťový mrak. Znovu nás nabírá minibus a tentokrát jedeme na poslední místo a to je světoznámý most přes řeku Kwai. Byl to další moc pěkný den strávený v Thajsku.

Erewan narodni park

Erewan narodni park

1. vodopad

1. vodopad a Honzik

Erewan narodni park

2. vodopad

Erewan narodni park / rybky

2. vodopad

Erewan narodni park

3. vodopad a Anett

3. vodopad

4 vodopad

4 vodopad

Erewan narodni park

Honzik

Erewan narodni park a tanecnik

5. vodopad

6. vodopad a Honzik

6. vodopad a Anett

7. vodopad

slonik Chirafa

ze sedla slona

slon a my

dzungle

Drevo

Sloni

Sloni

Sloni

Slon Chirafa a Anett

Honzik a slon

Slon Chirafa a Anett

Slon Chirafa a Anett

Slon

Slon

Raft z bambusu

Raft z bambusu a Honzik

Raft z bambusu a Honzik

Reka Kwai

IMGP6880

IMGP6881

IMGP6884

Dear road

Dear road

lokomotiva

vyhled z vlaku

Anett

pocasi

most pres reku Kwai

most pres reku Kwai

Ve středu 7.9.2011 po dni odpočinku na jedné z nejkrásnějších pláži Thajska se vydáváme na nové dobrodružství. Kvůli špatné předpovědi počasí rušíme plán jet na sever země do Chiang Maie.... náš cíl je tedy Kanchanaburi, město ležící 2 hod. na západ od Bangkoku. Přímo v hostelu, kde jsme byli ubytovaní nám prodali lístky až do Bangkoku za 850 THB/ os. s příslibem, že sem dorazíme v 5 hod. ráno. Po 10 dnech se musíme na Kho Tau rozloučit nejen se skvělými potápěči, obsluhou v hostelu, kde jsme žili na dluh ( vždy jsme platili až další den), ale také s nezničitelnou mašinou. Přestože v Lonely Planet píší, že je dost nebezpečné na ni na Kho Tau jezdit a také, že místní vybírají velké poplatky za malé škrábnutí s ničím takovým jsme se nesetkali. V 11 hod. vskakujeme s bagaží na moped a uháníme do města... je to sice zátěž, ale mašina drží :-) Ve 14.00 vyjíždí z Kho Taa katamarán, je to sice starší loď, ale do přístavu Chumphon nás zaveze za 3 hodiny...docela příjemná cesta až na to, že se nám párkrát zvedne žaludek. Z přístavu Chumphon pak vyrážíme atobusem do Bangkoku místo ve 21.00 v 19.30. Nejprve jsme si mysleli, že musíme jet ještě někam naložit více turistů, ale po 8 hodinách cesty nás řidič a posádka vyhazují na okraji Bangkoku ve 2.30 ráno. No žádná pohoda, jak jsme ji plánovali. Kolem autobusu se jako vždy za pár okamžiků nakupí spousta taxikářů a za chvíli jsme v obležení. Jelikož jsme nevěděli, kde přesně jsme, smlouvání o ceně nepřipadalo v úvahu. Potřebovali jsme se dostat na Southern Bus Terminal odkud nám měl jet další autobus do Kanchanaburi. Jeden z taxikářů nám nabídnul cenu 400 THB, Honza se mu vysmál a jeli jsme s taxikářem, který jel podle taxametru.... konečná cena byla 80 THB. Na autobusové nádraží jsme dorazili asi ve 3.00 ráno, takže jsme si v jediném otevřeném obchodě 7 Eleven (síť amerických obchodů po celém Thajsku, ve kterém koupíte levně potraviny, avšak nepodporujete místní obyv.) koupili jídlo a pití a naštěstí jsme se zadními dveřmi dostali dovnitř. Policista uvnitř kývnul hlavou, že můžeme vstoupit a tak jsme si uvnitř ustlali na dřevěných lavicích. Čekali jsme až do 6.00 ráno, kdy se otevřeli první pokladny (každé město má svou vlastní) a prodali nám lístky za 99 THB do Kanchanaburi. Měli jsme štěstí, protože hned, jak jsem je koupila vzala nás mladá stewardka (nejspíš ladyboy) přes celé nádraží ke správnému autobusu. Tentokrát cesta trvala poloprázdným autobusem 2 hodiny... v 8 jsme se ocitli na dalším nádraží, kde nás speciální taxi (s lavičkami pro pasažéry vzadu za řidičem) zavezl do hostelu Sugar Cane ležící na řece Kwai (na doporučení kamarádky Páji). Byli jsme zde velmi příjemně překvapeni cenou - za pokoj s koupelnou a teplou vodou chtějí jen 300 THB/ den. Přestože jsme byli dlouhým cestováním vyčerpáni domluvili jsme si v ten samý den výlet k nejkontroversnější atrakci Thajska tzv. Tiger temple. Po krátkém spánku jsme se vydali k tygrům... byli jsme zvědaví, jak je možné si pohladit toto divoké zvíře aniž by nic člověku neudělalo. Jeli jsme znovu speciálním taxíkem, tentokrát namáčklí na sebe asi 12 lidí :-) a pak jsme přijeli k chrámu. Návštěvníci musejí mít na sobě tričko a kalhoty zahalující ramena a kolena a nesmí nosit žádné ostré barvy (červené, růžové, oranžové). Vstupné je 600 THB/ os., což je dost vysoká cena. Po vstupu do parku uvidíte mnoho volně pobíhajících zvířat: vodní buvoli, srny, velbloudi. A pak to příjde. Krásné osmi měsíční tygřátko si hraje a vy si jej můžete pohladit.. k tygrovi se musí přistupovat od ocasu a pohladit. Pak jdeme dál do tzv. tyger canyon, kde to vypadá jako továrna na fotky... tygři leží a vůbec se nechovají jako šelmy.. nehrají si, neřvou, prostě leží.. nechalo to ve mě smíšené pocity. Nakonec přichází mnich s největším tygrem a před turisty mu nechává napít se mléka z flašky. Po návštěvě chrámu si dáváme pivko a usínáme.

Tygr

Tygratko

Tygri

zoubky

Tygr a Anett

Tygri noha a Honza

Tygr a Honza

Fotky s tygrem za 1000 THB

Tygr a mnich

Tygri kanon

Baby tiger & Anett

Baby tiger & Honza

Baby tiger

Tygr a mnich

Tiger, monk and tourists

Tygr, mnich a turisti

Buvol a obdivovatel

Asijsky medved

Celou noc je za otevřenými okny, za síťkou proti komárům, hrozný vítr až palmy se ohýbají. Po probuzení nás vítá slunce a další zaplacené ponory. Teď už jsme potápěčskou školu ukecali a tak za 1 ponor zaplatíme 700 THB. První den se vydáváme do zátoky Hin Wong Bay a pod vodou trávíme 1 hodinu a 2 minuty.Instruktor Add nás chválí, že dokážeme dýchat v klidu a pomalu, a proto máme dost vzduchu na dlouhý ponor. Druhý ponor nám trvá 55 min., všechno si zapisujeme do log booků, abychom měli od školy Montalay (nové jméno stejné školy po změně majtele) potvrzení o ponorech a mohli být jednou Dive Mastři Na tento "titul" je třeba mít 60 ponorů a Advanced open water course, což znamená potápění v noci, rescue course, výcvik potápění k vrakům lodí atd.... tak třeba v Rudém moři V úterý jedeme v 8 ráno (zase přibíháme poslední - ještě žvýkám snídaní a Add se mi samozřejmě směje) na White Rock, kde proplouváme společně s dalšími 3 učni v hloubce 18 m mezi jeskyněmi. Zažíváme novou zkušenost, potápění s více lidmi, sem tam se kopneme do hlavy, atd... Znovu máme štěstí a vidíme Hawsbill Turtle (želva), která leží u dna a vypadá dost vystrašeně. Asistentka Engie nám pak na lodi říká, ať si ji příště moc zblízka neprohlížíme, protože by se mohla bát a utopit se, protože se kvůli strachu nepoplave nadechnout nad vodu. Také tu vidíme bělookou murénu, celé tělo má na písku, nikoli schované v díře jako obvykle a tak si ji můžeme prohlížet docela zblízka. U dalšího ponoru vidíme podmořského, krásně do modra zbarveného červa. Náš potápečský "úlet" ukončujeme úterní nocí, kdy se v 18.30 sejdeme jen my 2 a náš instruktor Add před školou (v Thajsku už je téměř tma, přestože je léto stmívá se tu kolem 19.00). Připínáme si na vesty bomby, kontrolujeme jeden druhého tzv. buddy check podle věty BWRAF (Bruce - BCD, Willis - weight, Rules - releases, All - Air, Films - Final OK) a dostáváme krátky breafing, jak se komunikuje pod vodou v noci (převážně baterkama). Před nočním dobrodružstvím jsme si samozřejmě museli nastudovat další manuál a hurá na to. Potápíme se přímo z pláže, nikoli z lodi. Takže plaveme do vzdálenosti pár metrů od břehu a potápíme se asi do 10 metrů. Je to divný pocit, když je všude černo a vidíte jen 3 světla, která svítí jen na 3 místa. V noci ryby spí a nesmí se jim svítit do očí, mohly by oslepnout... potkáváme nafukovací rybu, která má vypouklé oči, spoustu velkých krabů a 2 rejnoky, kteří plavou po dně, vlní se po písku a uhání pryč od světla. v noci mají šedé korály najednou fialovou a zelenou barvu, prostě nádhera. V tom se blížíme k asi 5 metrům hloubky a u jednoho místa mě i Honzíka vyhodí vlny až na hladinu. Honzík se vrací za Addem, ale já se nemůžu potopit. Cítím, že jsem bombou narazila do něčeho tvrdého nad sebou, nejprve se mi zdá, že mě někdo chce vytáhnout ven a pak se chytám lana a uvědomuji si, že jsem asi narazila bombou do lodi, která zde kotví... začnu mávat světlem ze strany na stranu což je signál, že něco není v pořádku a za pár sekund ke mě plave Add a ukazuje, že se stačí jen potopit. Uklidním se a dělám vše podle jeho pokynů. Díky mému světélkování ze strany na stranu se Honzíkovi zatočí hlava, je desorientován, přestože ví, kde jsme a je mu na zvracení. No řeknu Vám docela zábava... je mu blbě ještě ráno. Pak se vše uklidní a pozorujeme ještě pár rybiček, plaveme asi 1 metr nad dnem a asi po 45 min. vystupujeme z vody plní nových dojmů a zážitků.

Tanote Bay - pohoda na hamakach

Tanote Bay - raj

Honza

IMGP6415

Koh Nang Yuan

Koh Nang Yuan

Nangyuan Viewpoint s bazenem

Nangyuan Viewpoint, restaurace

Nangyuan Viewpoint

Nangyuan Viewpoint

lod

modelka

Koh Nang Yuan

Anet na utesu

Honzik

Honzik s kokosovym orechem

Koh Nang Yuan

Volne rostouci banany

Shark Bay

Snorchlovani

Shark Island

Ksichtik

Honzik

Holoubci na vyhlidce

Priroda

View point z nasi oblibene restaurace

Restaurace Poseidon

Add sleduje smer kam jedeme / White Rocks

Honzik na lodi se susenkama

Nas instruktor Add pri skoku do more

Potapec v plne parade

Dive master

Skok do more

Vstáváme opět brzy ráno, abychom mohli vyrazit na výpravu na druhou stranu Kho Taa na Twin Rocks. Zátoka Twin Rocks je jedinečná tím, že se nachází mezí dvěma ostrovy a je spojena malou písečnou pláží. Náš průvodce odemocněl, a tak jsme jeli s instruktorem Markelem. Nejprve jsme nebyli nadšeni, ale pak se ukázalo, že je schopný a potápět se opravdu umí. Měl s sebou ještě jednoho učně, který potápění ovšem vzdal už při prvním sestupu. Skáčeme do moře plného rozběsněných vln a při povelu potopte se, zůstávám těsně pod hladinou, neboť mé závaží netáhne dolů, proto připlaval Markel a do vesty mi přidává závaží, díky kterému konečně klesám do hubin. Honzík s asistentkou Engie na nás čekají u lana pod vodou a pak se společně potápíme do 15 metrů. Viditelnost je mnohem lepší než předešlý den. Je to krásná krajina plná podmořských rostlin. Před námi se najednou objevila želva, která plave vzhůru k hladině se nadechnout a pak zase zpět se nadlábnout korálů a řas. Ladně se vznáší ve vodě, jako by létala. Chvíli ji pozorujeme a pak se přesouváme dál, kde na nas z úkrytu vykukuje muréna.. docela mazec vidět podmořského hada. Všude kolem nás se objevují stále nové druhy ryb, které ani nevím jak se jmenují, ale je na ně zajimavý pohled... např. pohled na 4 ryby, které se přou o kámen a jedna ho dokonce celý převrátí a stále se nevzdává své kořisti. Dále se vznášíme asi metr nad dnem nad korály a obrostlými kameny. U jedné skály se musíme ponořit téměř na dno, neboť tam je úzký tunel, kterým je nutné proplavat. Jakmile se dostaneme za skálu ukazuje nám Markel Blue Spotled StingRaye. Je to druh rejnoka, který leží u dna a dívá se na nás žlutýma očkama... je nádherný. Jiní potápěči si jej chtějí vyfotit podvodním foťáčkem, ale to se mu moc nelíbí a tak mizí jako pára nad hrncem. Dalším obyvatelem je clown fish, který se schovává v sasance, po chvíli nám ukazuje i své miminko, které je tam s ním, opravdový Nemo :-) Po 40 min. stoupáme do hloubky 5 metrů pod hladinou, aby se nám vyrovnal tlak, a pak se plní zážitků vynořujeme na hladinu. Najednou tu nekotví 2 lodi, ale aspoň 15, což podle odhadu našeho instruktora znamená, že pod vodou je v tuto chvíli asi 150 potápěčů, no mazec. Poté opouštíme tuto zátoku a jedeme k jiné s názvem Mango Bay. Tady si koušíme některé dovednosti, jako je sundání masky pod vodou, nadlehčování těla, a pak vyrážíme ke korálům pozorovat podmořský svět. Po pár minutách se setkáváme s hejnem Yellow tail fusilier, je jich tam aspoň tisíc.. jsou všude kolem nás, a když se dostanete mezi ně, hejno se rozdělí a plavou všude kolem. Jsou stříbrné, mají velké oči a přes boky žlutý pruh. Dále se díváme na kraby, kteří se neobratně šplhají po skalkách a taky na barakudy. Podmořský svět je prostě kráásný. Večer nastartujeme mašinu a jedeme do města na výborné palačinky plněné banánem a kokosem. Další den se Honzík jde potápět k Shark Islandu, no popravdě už to jméno mě dost děsí, tak raději nejdu. Jakmile se kolem oběda vrátí, tvrdí, že tam žádní žraloci nebyli, že měli možnost pozorovat hejna ryb, taky podmořského červa a nafukovací rybu ... zbytek dne se opalujeme a šnorchlujeme kolem pláže, kde bydlíme. I tak je tu vidět spousta rybiček. Sobotní den trávíme cestováním na mašině po ostrově. Je to pohodička, naše výročí trávíme výletem k pláži Ao Tha Then, odkud je krásný výhled na ostrov Ko Nang Yuan a druhý ostrůvek (to jsou ostrovy spojeny pláží, o kterých jsem psala dříve). Poté se vydáváme do Shark Bay, kde se Honza snaží najít žraloky, ale naštěstí žádného nenajde. Večer si dáváme masáž a barbecue - čerstvého tuńáka a chobotnici...

Bomby

Hlava XII

Anetka

Priprava na ponor

Priprava na skok

Skok do vody

Anetka

Hlava

Modelka

Anetka

Palacinkarka

Rusna ulice

IMGP6446

IMGP6461

IMGP6517

IMGP6519